Hledání
Archiv
Další články z rubriky
Kontakt

88 hodin 2006 - zápisník Lenochů

Neboť náš tým Berušky dopadl asi jako ti slavní sedláci, domluvil jsem se s Lenochy, že nám předají své zážitky a i Vy se můžete dozvědět, jaké to vlastně letos bylo.

Rozhodnutí zúčastnit se Octoginty v roce 2006 padlo již na konci první 88ky. Zaregistrovat jsme se stihli v termínu a tak zbývalo jen sehnat zbývající členy do týmu což se neukázalo jako úplně triviální, protože jak plynul čas zranili se postupně dva lidi tak, že bylo nutno sehnat náhradu – posledního člena týmu jsme řešili ještě 14 dní před závodem. Nakonec jedem ve složení Janka, Majka, Filip, Pavel, Kuba

A už je tu den závodu. Abych nesl co nejmenší zátěž půjčil jsem si lehčí spacák (1,3 kg ) a malý batoh. Jako místo setkání a doseznámení jsme zvolili Florenc, kde jsou všichni téměř na čas a tak můžem pokračovat ke shromažďišti v ulici Pod Harfou. Zde nás již očekávají ozbrojení muži VIRu (Vládní Institut rizik) a taky povinný odběr vzorků k přezkoumání. Po shlédnutí videa s mluvčím VIRu a zjištění, že jsme všichni nakažení Ebolou E88 Octoginta Octo na kterou se do 88h umírá následovalo efektní zastřelení jednoho z nespokojenců ozbrojeným doprovodem, všichni chápou, že zde končí legrace. Následuje rozdělení do autobusů a odjezd do vládních léčebných zařízení. Za Mělníkem jsou ovšem naše autobusy efektně přepadeny partyzánskou jednotkou, vládní vojáci postříleni, což je naše jediné štěstí neboť jak jsme zjistili autobusy směřovali do likvidačního tábora. Každý člen týmu dostal kousek mapy na které byl šipkou označen vrchol Velký Šedivec jako kontaktní místo pro získání dalších informací o odbojové skupině, která dokáže vyrobit lék. Dle směrníku jsme zjistili, že se nacházíme v Osinalickém sedle a tak nezbývalo nic jiného než vyrazit do akce – bylo právě dvanáct hodin. 15km přesun proběhl bez větších problémů, zjištujeme že musíme získat tři části šifry schované na třech místech. Po sedmé sedíme u silnice a snažíme se dát šifru do kupy. Kolem nás chodí čím dál víc týmů což nám spolu s ranním chladem a únavou optimismu nepřidává. Po dvou hodinách luštění jsme už už rozhodnutí vyrazit pro nápovědu, když v tom si Janka všimne dírek na všech papírech a po chvíli jsme doma, teda máme šifru vyluštěnou. Jdeme k výpusti Máchova jezera, kde na nás čeká úplatný strážce lodí. Za půjčení plavidla vyžaduje peníze a heslo. Oboje získáváme na nedalekém stanovišti. Přehrávání scének je dost únavné zvlášť, když nám nejsou 2-3 scénky přísnou B-týmačkou uznány. Úplně by stačilo získat místo původně stanovených 5000 bodů polovinu. Hádání jmen doktorů ze známých skutečností nám nečiní až tak potíže, holky excelují. Po získání pádel (jedno do lodi stačí) odcházíme podplatit strážce a odpočinkově pádlujeme dva km na druhou stranu jezera, kde jsme ve tři hodiny. Z přístaviště jdeme na nejvyšší vrchol v okolí což je Borný, jak si správně myslíme (později se doslechneme, že některé týmy vyrazily na Bezděz). Z vrcholu Borného nás vede provázek tak, že vždy čtyři z týmu mají zavázané oči a jeden jim pomáhá překonat nástrahy cesty. Všichni předpokládáme, že provázek bude dlouhý nanejvýš tak 300m. Jaký to omyl !!! Provázkem jsme vedeni něco přes hodinu.

Bučiny

Dostáváme se do Bučin, kde mají partyzáni výcvikový tábor. Zde musíme vyřešit deset úkolů označených písmeny, jak později zjišťujeme vzájemně na sobě závislých takže cestujeme ze stanoviště na stanoviště a pak zpět. Patnáct minut před koncem máme 9 úkolů a zbývá poslední. Vydáváme se klusem ke stanovišti, ale pět minut před dvanáctou je nám jasné, že to nemůžeme stihnout a tak se vracíme. Na mostě z Bučin nám Wavi vysvětluje jak se dostat do dalšího tábora. Odpočíváme a jako totálně poslední vyrážíme na Wawiho avizované čtyři km na státní silnici, pak doprava a po dvou km odbočujeme první silničkou doleva. Máme už docela slušné halucinace - vidím chodník u silnice - jsme unavení, ušli jsme už určitě 1,5km místo slibovaných 500m a tábor nikde. Zkoušíme volat orgům, ale spojení vypadává. Napodruhé je to lepší a dovídáme se, že jsme asi dobře jen je potřeba ještě popojít. A skutečně po 300m jsou již vidět vytoužená světla.

Taveliny

Je kolem půl třetí ráno, máme hodinu povinného odpočinku a čeká nás cca 11 stanovišť ze kterých musíme 10 splnit. Začíná Kuba rozmrazováním ledu v kelímku, pokračuje Filip, kolem sedmé přicházím na řadu já. Hraju prší s kartami, které jsem sesbíral po stromech proti orgovi s připravenými kartami, další stanoviště je lavinový pípák, autíčko na dálkové ovládání, střelba z airsoftové pistole (poslední terč míjím), hlavolam vůbec nedávám. Pokračuje Janka, Majka úspěšně střílí a nakonec jde Kuba na zapojení el. obvodu. Výsledek je bohužel jen sedm z desíti a tak ve dvanáct, kdy byl deadline vyrážíme na další lineární přemístění. Na nepříliš vzdáleném prvním stanovišti jsou na stromech rozvěšeny lístečky se třemi čísly (číslo stromu a dvě další čísla odkazují na jiné stromy). Takže tvorba grafu ve kterém musíme dojít ke stanoveným barvám. I když moc nespěcháme dostáváme se ze stanoviště první. Kousek dál je pak signalizační stanoviště na kterém si vybírám svoji slabou chvilku. Návod který říká org vnímám na půl ucha a tak si moc nepamatuju, že se má převádět dle první tabulky, následně pak na signalizaci čumím jako jojo, ach jo. Úkoly teď následují rychle za sebou, na vrchu Vlšek hrajeme pěknou partii lesogolfu. Na Malé Bukové stavíme přes hodinu model molekuly a kolem sedmé již vysíláme z Velké Bukové její obrazec (prý jako šestí). Dále ovšem následuje zásek, asi 5 km bloudění, které nás posouvá minimálně o dvě místa dozadu. Další stanoviště, bývalý armádní sklad/autopark kterým se doslova prokoulíme pneumatikou, která slouží jako klíč pro zjištění písmen. Následuje stanoviště u čističky blízko vesnice Kuřivody. Máme ještě v živé paměti nedávné bloudění a tak jdeme ke stanovišti radši po silnici. Zde se chvilku hledáme a pak stavíme stožár s vlajkou. O kousek dál, opět v bývalém vojenském areálu kreslím s Jankou obrazec podle popisu Majky a Filipa, který ještě předává přes zemní val Kuba. Limit stíháme tak tak, ale výsledkem je perfektní práce, která má od originálu odchylku nanejvýš 3% . Čas a chuť k jídlu způsobuje, že nás motorest v Kuřivodech přitahuje k sobě magickou silou. Bohužel na místě jsme pět minut po dvanácté (opět doslova) a vrchní neoplývá slovanskou pohostiností. Přes veškeré úpěnlivé prosby jsme nakonec odkázáni na vodu ze záchodu a poté nemilosrdně vyhozeni, vstříc dalšímu stanovišti, které nás již očekává na Jezovské horce. Stanoviště je bez problému nalezeno, posilňujeme se něčím dobrým od týmu Kapazabaca, plníme úkol, který spočívá v natáhnutí lana přes roklinu a za pomoci navigátora zezdola poponesení kýblu s vodou. Dáváme zde chvili pauzu, ošetřujeme bolavé nohy a tak nás dohání další tým se jménem HornoPorno. Jediné co nás může těšit je, že tento tým zřejmě Ebola E88 napadla s velkou silou a tak se zdá, že se ho nemusíme obávat. Následuje stanoviště Lysá hora, kdy si po cestě vybíráme další bloudění v lese – zkratka moc nevyšla. Stanoviště je oddychovka pěkné slanění ze skály, houpačka a lanovka. Ovšem přemístění na další stanoviště – Mukařov cca 15km – bez pořádné mapy je chuťovka. Potkáváme se s týmem NGB, který byl dlouho před námi a konzultujeme zážitky. U Jezové hledáme neexistující cestu na sever, na všechny přichází ranní únava, opět halucinace, vidíme neexistující domy, peníze na cestě apod., pokračujeme na Dolní Krupou, azimut Horní Krupá a podél lesa do Mukařova, kde jsme kolem desáté.

Mukařov

Po rozkoukání vyrážím na stanoviště „bedny“ které je asi 2,5 km po zelené za Mukařovem na kótě a spočívá ve stavění bas od piva na sebe až do výšky, kdy se může zacinkat na zvonek. Bez problémů hotovo, po mně vyráží Filip, který dává akvadukt, Kuba nemůže najít stanoviště Liška, na Majce je hodně těžké stanoviště hlavolam, které nedáváme ani když spojíme hlavy dohromady a Janka na posledním stanovišti už bohužel nestíhá. Během plnění úkolů je alespoň čas se v nedaleké hospodě najíst a na dvě hodinky se vyspat. Kolem půl šesté je další deadline, dostáváme mapy a razíme přes Neveklovice, Mohelnici nad Jizerou na vrch Káčov, kde sesbíráme kolem 18 šifer, které pak chvíli vehementně luštíme v hospodě U Elišky u dobrého jídla a pití s příjemným panem majitelem. Následuje přemístění pod křížení, železnice s rychlostní komunikací v obci Březina, kde navádíme dva roboty na správné barvy pomocí slov „nula“, „jedna“. Přemisťujeme se mezi rybníky u Příšovic, kde máme za ůkol sestavit člun ze dvou duší a čtyřech lyží. Aby se nám člun lépe vázal, pokládáme duše na kánoi ležící na trávě. Když už máme hotovo a chceme námi zhotovený plavební prostředek odnést k vodě, ukazuje se, že jsme ho pevně a neoddělitelně přivázali ke kánoi – nezbývá než vše rozplést a začít znova. Jak se vracíme zpět do vesničky vidíme na návsi policejní auto a tak se dozvídáme, že jednomu z týmů byly ukradeny batohy nějakými lidmi z bílé škodovky. V další vesničce se pak díváme jestli někde auto nestojí, u jednoho z aut v předzahrádkách kontrolujeme motor, jestli není teplý …. Další stanoviště u zříceniny Kozlov se rozhodujeme navštívit po žluté značce vedoucí z vesnice Všeň. Po nepříliš značené cestě potkáváme tým Maxiglů, který stanoviště hledá již hodnou chvíli. Hustota značek dosahuje i dvou na kilometr a tak i my bloudíme lesem a chvílemi téměř usínáme, než se Filip rozhoduje dle azimutu zříceninu dobýt. Na stanovišti je pro nás připraven další zajímavý úkol. Musíme si zapamatovat k číslům od 1-19 vždy jednu barvu. Barevně jsou pak označeny klíče, kterými se dají otevřít zámky na číslech stromů náležejících k dané barvě a získat další klíč. Po odchodu ze stanoviště se začíná pomalu rozednívat a na nás přichází útlum. Dopřáváme si proto 30minut spánku v malých altánech u hotýlku po cestě. Pro jistotu nastavujeme budíka, abychom si odpočinek nechtěně neprotáhli. Nálada v týmu je stále vynikající. Věříme, že přijdeme do cíle včas. U rybníka Věžák máme za úkol nasměrovat paprsek z ukazovátka pomocí zrcadel do určitých bodů. Za noci by to bylo super, ale teď za dne není paprsek téměř vidět a daří se nám pouze u jednoho stanoviště. Vzhledem k času necháváme úkol úkolem lehce se občerstvujem u stánku a rychlým krokem směřujeme ke kótě Hůra. Zde musíme poskládat obří puzzle z kartónu ovšem se zavázanýma očima. Každý si vybereme čtyři díly a ty skládáme dohromady. Limit 30minut ovšem nestíháme byť o malou chvilku. K našemu udivení nám není sdělen cíl, ale pouze další stanoviště a to Prokopské údolí. Protože do deadlinu v 13:30 chybí hodina běžíme azimutem z Hůry dolů, přes nějaké zahrady v Libošovicích kolem kostela a na konci údolí nalézáme stanoviště. Během chvilku se nám podaří 8x zasáhnout sud z praku nataženého mezi dva stromy. Dostáváme cíl akce - je jím asi 5km vzdálené Srbsko. Na to abychom zvládli tuto vzdálenost máme asi půl hodiny. U hradu Kost kde červená pokračuje třemi směry se projevuje nervozita z nevyspání a nedostatku času a tak bohužel běžíme špatnou cestou. Musíme se kus vrátit a u hradu se pořádně zorientovat. Naše ztráta povážlivě narůstá a tak konstatujem, že limit nezvládáme, čekáme telefonát od orgů, ale nic se neděje. Do cíle v obci Srbsko přicházíme ve 14:05 právě včas abychom byli přítomni oficiálnímu ukončení akce. Sice jsme tak nezáchranili sebe před E88 OctogintaOcto, ale za nás to dokázali jiní a my došli jako tým.

Stanovište poblíž Máchova jezera. Máchác Máchác 88 hodin 2006 88 hodin 2006 88 hodin 2006 88 hodin 2006 88 hodin 2006 - Kost

Mapa letošního ročníku: 88 hodin 2006 - mapa (cca 1 MB)

Pavel

Akce M&M | datum27.11.06 | 7100x | Poslat e-mailem

Diskuze:88 hodin 2006 - zápisník Lenochů

Články na podobné téma

Octoginta Octo 13. - 17. 11. 2008 - pozvánka (vyšlo 30.09.08)
88 hodin 2006 (vyšlo 15.11.06)
B-tým OGO hledá dobrovolníky (vyšlo 21.09.06)
88 hodin - 2006 - první informace (vyšlo 29.06.06)
66 hodin? Nikoliv. Letos rovnou 88 hodin. (vyšlo 30.06.05)
... pokud jste dočetli až sem, tak máte u Ferdy červený puntík
Zprávy z golfu